<<   4.   >>

Znovuobjevování zapomenutých
a neznámých

Mnozí ze skladatelů z našeho korpusu se přes svůj nesporný talent nedočkali té cti dostat se do velkých hudebních slovníků a encyklopedií. Často to lze vysvětlit zcela chybějícími či jen sporadickými biografickými údaji, a to v širším slova smyslu, tedy nejen daty narození a úmrtí, ale i zmínkami v tisku či dobových spiscích, které svědčí o proslulosti dané osobnosti… Někteří z těchto skladatelů po sobě navíc zanechali jen malý počet děl, ať už proto, že psali málo, anebo proto, že se jejich díla do současnosti nedochovala. Tuto problematiku si ukážeme na čtyřech jménech, z nichž každé v tomto kontextu představuje zcela odlišný případ.

VÁCLAV JOSEF SPURNÝ
„Io Pourlesgue“ [Burleska], 1’17 min

Václav Josef Spurný.
„Io Pourlesgue“ [Burleska] ze třetí sonáty ze Sei sonate a due violoncelli dedicate al Signore de Grouchi amatore di musica (ca 1742).
Libor Mašek a Hana Fleková (violoncello); Monika Knoblochová (cembalo), Jan Krejča (barokní kytara)

Spourny

Václav Josef Spurný. Six sonates pour deux violoncelles. Op. 4. Paris: Le Clerc, [1741?], titulní strana. BnF, Bibliothèque de l’Arsenal, sign. MUS-454. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Václav
Josef
Spurný

Krátce poté, co se violoncellista a kontrabasista Václav Josef Spurný [Venceslas Joseph Spourny] usadil v Paříži a vstoupil zde do služeb knížete de Carignan, získal tu roku 1740 tiskové privilegium a od té doby postupně vydával řadu instrumentálních děl (až do roku 1765 nejméně 23 opusů). Ačkoli sonáty op. 1 Václava Vodičky [Wenceslaus Wodiczka], houslisty na mnichovském dvoře, vyšly v Paříži tiskem již roku 1739, Spurný byl prvním skladatelem pocházejícím z Čech, který nechal ve francouzské metropoli vydat své skladby v době, kdy zde zároveň sídlil. Nedávno objevené archivní prameny jeho životopis částečně doplňují, stále však obsahuje značnou část tajemství. 

Václav Josef Spurný. Sonata I, ze sbírky VI sonates pour une musette ou vielle, violon et basse, op. 6 (ca 1741). Nadia Vásquez Martínez (musette), Luis Corral (housle), Patricia Rodríguez Rivero (viola da gamba). Catedral de Santa María, Tui (Pontevedra), 4. srpna 2022.

Sebetovsky

Jan Šebetovský. Sonates à deux flûtes traversières sans basse. Op. 1. Paris: l’auteur, 1762, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. VM7-6533. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Jan
Šebetovský

Naopak nemůžeme tvrdit, že „Charl Johan Sebetovskÿ“ [Jan Karel Ignác Šebetovský], jak je podepsán na svém oddacím listě, by kdy v Paříži žil. Narodil se roku 1720 v Kunštátě na Moravě, od roku 1749 nebo před tímto rokem žil v Saint-Malo, kde se roku 1750 oženil. Poté se usadil v Nantes, kde jeho žena roku 1778 zemřela. Dál stopy po něm mizí. Přesto však víme, že nejméně čtyři svazky komorní hudby, z nichž tři jsou známy jen díky dobové inzerci, byly vydány v Paříži pod jménem „Joannes Sebetoski“. Navzdory těmto několika známým životopisným údajům nám stále zcela uniká průběh jeho profesní dráhy. 

František
Jan
Vondráček

Jen málo informací se dosud podařilo zjistit také o pražském rodákovi Františku Janu Vondráčkovi [François-Jean Wondraczeck / Wondradschek], který byl uznávaným cembalistou a hráčem na kladívkový klavír. Těmto nástrojům věnoval také všechna svá dochovaná díla. Několik se jich rukopisně dochovalo v Praze, na vydání dalších čtyř opusů pak získal roku 1758 privilegium přímo v Paříži. Tam působil jako učitel cembala a forte piana až do své smrti v roce 1782. Dle dobře informovaného Bohumíra Jana Dlabače se měla o jeho výuku zajímat i sama Marie Antoinetta. Za jakých okolností se dostal do Paříže, však zatím zůstává záhadou.

Vondracek
Vondracek

František Jan Vondráček.
Six sonates pour le clavecin avec accompagnement de violon. Op. 1. Paris: l’auteur, 1758,
titulní list a dedikace. BnF, département de la Musique, sign. VM7-1944. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

František Jan Vondráček. Sonáta G dur pro cembalo s doprovodem houslí, op. 1, č. 5. I. Adagio, II. Allegro assai, III. Menuet, IV. Presto assai. Daria Savvateeva (cembalo), Martin Dostál (housle). Brno, Koncertní sál Janáčkovy akademie múzických umění, 20. 9. 2025. 

Janíček

A konečně „Janiscek“ [Janíček], který až dosud úspěšně odolával všem pokusům o identifikaci. Jediné dílo, které je mu připisováno, koncert pro housle opsaný v Rakousku nebo v Čechách, je součástí celku, jenž původně podle všeho býval jakousi soukromou hudební knihovnou, zkonfiskovanou pravděpodobně během Francouzské revoluce. Mohlo by se jednat o některou z juvenilií houslisty Antona Janitsche (1751 či 1752–1812)? Ovšem vzhledem k tomu, že téměř všechna jeho díla se ztratila, je nereálné doufat v potvrzení této atribuce stylovým porovnáním.
Janicek
Janicek
Janíček (Janisceck). Koncert C dur pro housle, smyčce, 2 trubky a tympány. Rukopisné party, titulní strana a první strana partu sólových houslí. BnF, département de la Musique, sign. MS-11927.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Koželuh

Leopold Koželuh.
Koncert pro cembalo na čtyři ruce s houslemi, hoboji, hornami, violou a basem. Rukopisné party, titulní strana partu cembalo. BnF, département de la Musique, sign. D-11003. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Leopold
Koželuh


Rovněž bylo, víceméně náhodou, objeveno dosud neznámé dílo poměrně dobře známého skladatele. Jedná se o party koncertu F dur pro čtyřruční klávesový nástroj a orchestr Leopolda Koželuha, jenž není uveden v katalogu Koželuhových děl sestaveném Milanem Poštolkou. V rámci sbírek Francouzské národní knihovny se zmíněné party nacházely rozptýleny mezi dvěma různými signaturami a dvěma nesignovanými složkami. Tento celek je od února 2025 spojen pod jednu signaturu D-11003. Ovšem přesný původ rukopisu, který je viditelně vídeňské provenience, nemohl být stanoven. 

Leopold Koželuh. Koncert B dur pro cembalo nebo klavír čtyřručně (P IV:8). Roberto Arioso a Alessandra Gelfini (klavír), Camerata dei Castelli, dir. Andreas Laake. Teatro sociale Bellinzona, 22. 3. 2015.  

Rozšiřte si obzory

Životu a dílu Leopolda Koželuha je věnována monografie Milana Poštolky.

Tři hudební nástroje
mezi Prahou a Paříží

Výstavu provozuje

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci s Francouzskou národní knihovnou.

Sdílejte nás!

© Moravská zemská knihovna
© Bibliothèque nationale de France

Poslední aktualizace 24-09-2025