<<   6.   >>

Nejsitého
původu?

Životní osudy hudebníků starších období mohou obsahovat množství nepřesností či omylů, které vznikly buď špatnou interpretací dochovaných pramenů, či přímo romanopiseckými sklony hudebních lexikografů, nahrazujících nedostatek pramenů vlastní fantazií. Takové životopisy můžeme nalézt i v renomovaných hudebních encyklopediích, kam se dostaly často převzetím ze starších slovníků. Příprava této výstavy byla příležitostí zaměřit se blíže na některé hudebníky či hudební díla, jejichž původ nebyl jednoznačný. Nově nalezené či interpretované hudební prameny a archivní dokumenty umožnily rozšířit okruh hudebníků pocházejících z českých zemí, jejichž hudba byla ve Francii známá, či kteří zde dokonce přímo působili. Zároveň také napravují dlouho tradované chybné životopisné údaje v různých hudebních encyklopediích.

Wenceslas Schobert. Sonáta č. 4, op. 16 pro cembalo s doprovodem houslí a basu. The Four Nations Ensemble: Andrew Appel (cembalo), Ryan Brown (housle), Loretta O’Sullivan (violoncello). 

Thomas Brodsky. Trois Sonates pour le clavecin ou le piano-forte avec accompagnement d’un premier et second violon et violoncelle. Op. 2.Bruxelles: Van Ypen et Pris, 1776, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. VM7-5364. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Thomas
Brodsky

Skutečnost, že česky znějící jméno nemusí znamenat doložitelný původ, ukazuje záměna osudů hned tří hudebníků, o nichž se můžeme dočíst ve starších hudebních slovnících. Jedná se o varhaníka jménem Thomas Brodsky, který působil v letech 1760 až 1783 v Belgii a jehož skutečný původ se nepodařilo nalézt, dále o českého houslistu Johanna Brodeczkého, kterého zmiňuje Dlabač, a konečně o pražského violoncellistu jménem Matěj Václav Brodecž. Díla a osudy těchto tří hudebníků smíchal dohromady belgický lexikograf François-Joseph Fétis a vytvořil novou postavu hudební historie. Stal se jím Jean-Théodore Brodeczky, houslista a cembalista pocházející z Čech, který měl působit v Německu a nakonec se usadit v Bruselu. Rozklíčování osudů všech zmíněných hudebníků umožnilo správně identifikovat autora v Paříži distribuovaného tisku sonát pro cembalo či kladívkový klavír s doprovodem dvou houslí a violoncella, op. 2 jako Thomas Brodsky. Zda se někdy podaří zjistit původ a bližší osudy tohoto varhaníka z Eupen,  to je otázka pro další generace. Věřme, že alespoň jeho hudba si najde své posluchače již brzy. 

Josef

Kohout

O pařížském působení dalšího hudebníka s česky znějícím jménem, Josefa Kohouta [Joseph Kohaut] (1734–1777), se vědělo jen z tamních tisků jeho komorních skladeb a komických oper a také z recenzí v tisku. Opět díky Fétisovi se z tohoto loutnisty, narozeného českým rodičům ve Vídni, stal z Čech pocházející trubač rakouské armády, který se usadil v Paříži. Moderní hudební encyklopedie převzaly tento Fétisem domyšlený Kohoutův životopis a rozšířily jej o další mylné závěry, a to zejména o žatecký původ, který zároveň vylučoval dobově doložený příbuzenský vztah s dalším loutnistou Karlem Kohoutem, který dlouhodobě působil ve Vídni. Skutečný původ Josefa Kohouta se podařilo rozklíčovat díky archivu pařížských notářů a záznamům ve vídeňských matrikách. O jeho hudebních osudech před usazením v Paříži však víme na základě zcela výjimečných pramenů – jsou to Josefem vlastnoručně napsané dopisy (viz katalog), které dokumentují jeho službu u litevského knížete Radziwiłła a zejména jeho cestu po severní Itálii, kam se vydal hledat další zaměstnání, než se nejpozději roku 1762 usadil trvale v Paříži.

Josef Kohout. Trios n° 1–3 pour le clavecin, la harpe ou le luth avec accompagnement d’un violon et la basse. Trio n° 1 C dur: I. Allegro moderato, II. Menuet, Mineur, III. Presto. Trio n° 2 B dur: I. Allegro moderato, II. Menuet, Mineur, III. Allegro. Trio n° 3 E dur: I. Allegro, II. Musette (Lent), Mineur, III. Presto. Trio Unitas: Petra Matějová (kladívkový klavír), Magdaléna Malá (housle), Helena Matyášová (violoncello). Festival Baroko 2025, Olomouc, 4. 6. 2025.

Dopis Josefa Kohouta knížeti Hieronimu Florianu Radziwiłłovi.

Dopis Josefa Kohouta knížeti Hieronimu Florianu Radziwiłłovi. Janov, 5. ledna 1760. Varšava, Archiwum glówne akt dáwnych, sign. 1/354/0/5/6987, fol. 4–10. (© Archiwum glówne akt dáwnych, Warszawa) 

Wencelas
Schobert

Jindy však badatele uvádějí v omyl zdánlivě nenapadnutelné archivní dokumenty. Tak například cembalista knížete Contiho, Wenceslas Schobert (1733–1767), skladatel obdivovaný Mozartem i dobře známý tím, že se spolu s rodinou a přáteli stal obětí své nestřídmé záliby v houbách, nabyl svého křestního jména až díky objevu rodného listu svého nejmladšího syna v roce 1906. Tím se z něj stal Johann Schobert, narozený k blíže neurčenému datu ve Slezsku, aspoň dle domněnek tehdejších badatelů. Avšak kněz, který jeho rodný list vypisoval, v něm uvedl chybné křestní jméno. A tak jsme hrdi na to, že jsme díky dalším archivním dokumentům objeveným roku 2024 navrátili tomuto vynikajícímu skladateli jeho skutečnou totožnost a Čechám jednoho z jejich synů, který se ve skutečnosti narodil 1. září 1733 v Kouřimi jako Václav Michael Schubert.

Schobert
Schobert
Žádost Jeana Josepha Schoberta, „občana a konšela města Kouřimi v království českém“ na Královskou finanční komoru a vyjádření v jeho prospěch, 19.–23. prosince 1767. Archives nationales, Paris, sign. Z/1f/827. (© Archives nationales, Paris)

Soupis majetku po úmrtí „hudebníka cizí národnosti“ jménem „Winceslas Schobert“, 14. září 1767. Archives nationales, Paris, sign. MC/ET∕LXXIII/895. (© Archives nationales, Paris) 

Wenceslas Schobert. Kvartet Es dur, op. 7 č. 1. Le Concerto Rococo: Jean-Patrice Brosse (cembalo), Nicolas Mazzoleni a Roberto Crisafulli (housle), Emmanuel Balsa (violoncello).

Janoušek

Jak archivní, tak hudební primární prameny umožňují poopravit některé zjevné omyly, zejména ty, které se týkají životopisů. Naopak v jiných případech vyvolávají v nich obsažené protichůdné údaje nejasnosti, jež může být obtížné rozptýlit, zejména pokud jde o atribuce hudebních děl.

Tak například Francouzská národní knihovna uchovává opis koncertu pro housle, psaného na francouzském papíře, jehož autorem je jistý „Ganauscheck“, stejný koncert uvádí pod jménem „Janoussek“ katalog (ztracené) hudební knihovny hrabat Collalto v Brtnici u Jihlavy. Jedná se tedy o Josefa Janouška (1717–1750?), jenž byl mezi lety 1744 až 1749 kapelníkem hraběte Pachty v Cítolibech. Jiné prameny téhož koncertu však toto dílo připisují Janu Jiřímu Nerudovi (171.?–1776), houslistovi na drážďanském dvoře, přičemž zase lipský nakladatel Breitkopf prodával opisy tohoto koncertu pod jménem skladatele Jana Stamice (1717–1757). Jako nejpravděpodobnější se zdá být atribuce uvedené skladby Janouškovi, která se objevuje v katalogu zmíněné moravské sbírky a zároveň na ve Francii vytvořeném opisu, jehož opisovač neměl absolutně žádný důvod dosazovat si do něj jméno tohoto ve Francii jinak neznámého skladatele ani jím nahrazovat jméno jiného skladatele. Ovšem sotva ji půjde potvrdit porovnáním hudebního stylu, když se ostatní Janouškovy skladby nedochovaly. 

Janousek
Janousek

Josef Janoušek. Concerto Ex a+ a Violino Principale, Violino Primo, Violino Secondo, Violetta con Basso. Rukopisná kopie partů. Titulní strana a začátek partu sólových houslí. BnF, département de la Musique, sign. D-6464.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Jan Stamic. Koncert pro housle C dur. Camerata Bern, dir. Thomas Füri. (℗ 1980 Polydor International GmbH, Hamburg)

Rozšiřte si obzory

Hudební slovník Françoise-Josepha Fétise Biographie universelle des musiciens et bibliographie générale de la musique je třeba používat se značnou dávkou ostražitosti, jak dokazují hesla o Josefu Kohoutovi a o smyšleném hudebníkovi jménem Jean-Thédore Brodeczky.
S ohledem na Schoberta zůstal Fétis až neobvykle opatrný. Křestní jméno mu dodali až roku 1908 francouzští mozartovští badatelé Théodore de Wyzewa a Georges de Saint-Foix. 

Celý text článku
A co ženy?

Výstavu provozuje

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci s Francouzskou národní knihovnou.

Sdílejte nás!

© Moravská zemská knihovna
© Bibliothèque nationale de France

Poslední aktualizace 24-09-2025