První francouzský hudební tisk na základě rytin pochází z roku 1660. Převažující technikou v této době však byl typografický nototisk, jehož výlučné privilegium držela rodina Ballardů. S rozmachem nototisku na základě rytin, který nebyl omezen privilegiem Ballardů, se Francie a zejména Paříž postupně staly hlavním centrem nototisku. Převážně od 40. let 18. století nacházíme mezi množstvím v Paříži vydávaných hudebnin také skladby od autorů ze středoevropského prostoru.
Andrew Stein Raftery. From Paper to Copper: The Engraver’s Process, Rhode Island School of Design, 2009.
Simon-Charles Miger. J. G. Cousineau, kresba C.-N. Cochin. [Paris], 1786. Grafický list na základě leptu s rytinou. BnF, département de la Musique, sign. Est. Cousineau 001. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Řada z těchto nakladatelů a prodejců se v různé míře věnovala i dalším činnostem v oblasti hudby: skladbě, provozování hudby, výuce, výrobě a prodeji hudebních nástrojů. Vítězem v této všestrannosti byl nejspíš Jacques-Georges Cousineau, zvaný, kvůli rozlišení od jeho otce Georgese, Cousineau syn (viz katalog).
Jan Křtitel Krumpholtz. Première sonate comme scène pathétique, op. 16. Maria Christina Cleary – harfa (G. Cousineau, před 1767), Davide Monti – housle. (© Maria Christina Cleary)
Mnoho pařížských edic hudebnin z této doby většinou na rubu titulní strany hlavního hlasu (sólový nástroj koncertantních děl, part prvních houslí u symfonické hudby nebo komorní hudby pro smyčce, klavír…) obsahuje katalog vydaných tisků, jež jsou k dostání u dotyčného nakladatele, nebo katalog děl prodávaných daným autorem.
Tyto katalogy zahrnují určitý počet políček odpovídajících různým žánrům či různému obsazení, do nichž rytec pravidelně přidával nová vydání, dokud nebyl katalog zcela zaplněn, takže bylo nutno vydat katalog nový. Díky tomu můžeme různé výtisky téhož vydání seřadit chronologicky možná i (máme-li těchto výtisků dostatečný počet) odhadnout četnost dotisků.
Catalogue de toutes sortes de musique vocale et instrumentale qui se vendent chez M. Huberty. Vloženo v: Johann Baptist Vanhal. Six quatuors à deux violons, alto et basse. Op. 6. Paris: Huberty, 1771. BnF, département de la Musique, sign. AC E4-66. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Jan Křtitel Vaňhal. Smyčcový kvartet B dur, op. 6, č. 6, I. Allegro. Le Butter Quartet, 2. října 2021.
(© France Musique)
Titulní strany se řídí všechny touž strukturou. Na prvním místě je uveden název ve francouzštině, nebo někdy ve více či méně správné italštině. Názvu může rovněž předcházet upřesnění, např. „Z repertoáru Concert spirituel“ nebo „Z repertoáru Olympijské lóže“, případně číslování, někdy dopsané inkoustem.
Dále jsou uvedena případná jména dedikantů, doplněná u šlechticů soupisem jejich titulů. Následuje jméno skladatele, někdy včetně jeho křestního jména, jež bývá obyčejně pofrancouzštěné nebo poitalštěné. Skladatelovy posty nejsou rovněž uváděny systematicky. Někdy nakladatel na tomto místě doplňuje upřesnění „Objeveno panem [jméno]“, aby tak zdůraznil, že jde o dílo, jež dosud v Paříži nebylo vydáno.
Dále najdeme cenu, vyjádřenou v tourských librách (lt), sou (s.) a denárech (d.) a na některých výtiscích opravenou inkoustem, a konečně úplně při dolním okraji stránky seznam adres, kde lze vydání zakoupit. Prodejní místa se neomezují vždy jen na Paříž. Často zde najdeme jména Castauda a bratří Le Gouxových z Lyonu, vzácnější jsou adresy v jiných městech.
Poznámka „S privilegiem krále“ neboli „A.P.D.R.“ se často neoprávněně objevuje při dolním okraji titulních stran těch vydání, jež ve skutečnosti žádným privilegiem chráněna nejsou.
Jediné, co nemá pevné místo, je jméno rytce (mnohdy rytkyně): často jej najdeme pod názvem skladby hned před uvedenou cenou, ale někdy je také až na posledním místě a v takovém případě je vedle něj uvedeno i jméno tiskaře, které bývá uváděno mnohem méně často.
Karl Kohaut. Sinfonia à 3 Es dur (KK III:9): Allegro moderato, Largo, Allegro spiritoso. Musica Florea, 2023
(© Musica Florea; ℗ Český rozhlas)
Heslo o rytectví hudebnin a ilustrující příklady pro osvícenskou Encyklopedii Diderota a D’Alemberta připravila Marguerite de Lusse, rozená Vendôme (před r. 1731 – po r. 1774), jedna z dcer madame Vendôme. Heslo a doplňující ilustrace představují náčiní používané pro rytectví hudby: různá razidla ve formě notových klíčů, nebo noty různé délky, náčiní pro rytí notových osnov či razidla pro značení ploten.
Denis Diderot, D’Alembert. Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers. Paris: Briasson, 1751–1780, Planches t. 5, rytina č. II a s. 3. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Naproti tomu komentáře věnované tisku rytin podepsané nejsou.
Denis Diderot, D’Alembert. Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers. Paris: Briasson, 1751–1780, Planches t. 7, rytina č. I a II a komentář.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)
Carl Ditters von Dittersdorf patří mezi skladatele, jejichž tvorba měla u pařížských nakladatelů úspěch. Blíže se o jeho pařížských tiscích můžete dočíst zde.
Sarah Noemi Schulmeister věnovala svoji disertační práci vlámskému nakladateli Antoinu Hubertymu, který působil v Paříži a později ve Vídni a patřil k důležitým vydavatelům tvorby skladatelů vídeňského prostoru.
Sdílejte nás!