<<   2.   >>

Vydavatelé hudebnin
v Paříži 18. století

První francouzský hudební tisk na základě rytin pochází z roku 1660. Převažující technikou v této době však byl typografický nototisk, jehož výlučné privilegium držela rodina Ballardů. S rozmachem nototisku na základě rytin, který nebyl omezen privilegiem Ballardů, se Francie a zejména Paříž postupně staly hlavním centrem nototisku. Převážně od 40. let 18. století nacházíme mezi množstvím v Paříži vydávaných hudebnin také skladby od autorů ze středoevropského prostoru. 

Kde působili pařížští nakladatelé?

Plán Paříže zobrazuje místa působení hlavních pařížských vydavatelů hudebnin z let 1740 až 1800. Jména těch, kteří vydávali díla autorů ze střední Evropy, jsou velkými písmeny, jména ostatních vydavatelů jsou malými písmeny. U všech vydavatelů jsou uvedeny roky jejich působení na dané adrese. Přesná lokalizace adres není nikdy známa, fialové body ukazují na adresy, které bylo možné dostatečně přesně situovat; pokud nebylo možné upřesnit umístění v rámci ulice, je vyznačena ulice celá. V případě, že je znám vývěsní štít, je uveden v uvozovkách před jménem vydavatele.

Jacques Esnault, Michel Rapilly: Nouveau plan routier de la ville et faubourg de Paris. Paris: Esnault & Rapilly, 1782. Rytina, 77 × 55 cm, grafické měřítko [Cinq cent toises [= 0m, 100; 1; 9600 přibližně]. BnF, département Cartes et plans, sign. GE C-9031.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)



Almanach musical, vydávaný od r. 1775 do r. 1783, uvádí adresy skladatelů a učitelů zpěvu a hry na hudební nástroje, ale i různých dalších profesí účastnících se vydávání a šíření hudebnin, někdy i s poučnými poznámkami, jako třeba: prodejci notového papíru, opisovači, výrobce cínového náčiní – „hudebniny jsou ryty do mědi & cínu; mědirytem vytištěné noty jsou čistší, krásnější & lze z nich udělat více otisků, ale obyčejně se dává přednost cínu, protože vyjde o polovinu levněji“ −, rytci, tiskaři rytin, písmolijci, knihtiskaři, obchodníci s hudebninami – „V soupisu pánů autorů jsme mohli vidět ty, kteří nechávali prodávat svá vlastní díla u sebe doma. […] Nakladatelé jsou ti, kteří nechali vydat různé hudebniny rytecky & mají u sebe jen ta díla, která takto sami vydali. Prodejci hudebnin jsou ti, kteří se neomezují na prodej hudebnin z vlastního fondu & spravují obchod obsahující díla z fondů samotných autorů, nakladatelů & ostatních obchodníků“.



Almanach musical pour l’année 1779, s. 208–209.

Jak se dělá rytina

Andrew Stein Raftery. From Paper to Copper: The Engraver’s Process, Rhode Island School of Design, 2009.

Cousineau

Simon-Charles Miger. J. G. Cousineau, kresba C.-N. Cochin. [Paris], 1786. Grafický list na základě leptu s rytinou. BnF, département de la Musique, sign. Est. Cousineau 001. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Řada z těchto nakladatelů a prodejců se v různé míře věnovala i dalším činnostem v oblasti hudby: skladbě, provozování hudby, výuce, výrobě a prodeji hudebních nástrojů. Vítězem v této všestrannosti byl nejspíš Jacques-Georges Cousineau, zvaný, kvůli rozlišení od jeho otce Georgese, Cousineau syn (viz katalog).  

Jak zní Cousineauova harfa

Jan Křtitel Krumpholtz. Première sonate comme scène pathétique, op. 16. Maria Christina Cleary – harfa (G. Cousineau, před 1767), Davide Monti – housle. (© Maria Christina Cleary)

Některá nová vydání not byla ohlašována v denním tisku uprostřed nejrůznějších jiných inzerátů. Ovšem v měsíčníku, jakým byl například Mercure de France, mohly být naopak tyto inzeráty na hudebniny spojeny dohromady do speciální rubriky.

Annonces
Annonces, affiches et avis divers, 13. června 1776, s. 587. 

Zobrazit originál

Journal
Journal de Paris, 27. března 1780, s. 359. 

Zobrazit originál

Mercure
Mercure de France, 1. září 1777, rubrika: Musique, s. 178. 

Zobrazit originál

Mnoho pařížských edic hudebnin z této doby většinou na rubu titulní strany hlavního hlasu (sólový nástroj koncertantních děl, part prvních houslí u symfonické hudby nebo komorní hudby pro smyčce, klavír…) obsahuje katalog vydaných tisků, jež jsou k dostání u dotyčného nakladatele, nebo katalog děl prodávaných daným autorem.

Tyto katalogy zahrnují určitý počet políček odpovídajících různým žánrům či různému obsazení, do nichž rytec pravidelně přidával nová vydání, dokud nebyl katalog zcela zaplněn, takže bylo nutno vydat katalog nový. Díky tomu můžeme různé výtisky téhož vydání seřadit chronologicky možná i (máme-li těchto výtisků dostatečný počet) odhadnout četnost dotisků.  

Catalogue Huberty

Catalogue de toutes sortes de musique vocale et instrumentale qui se vendent chez M. Huberty. Vloženo v: Johann Baptist Vanhal. Six quatuors à deux violons, alto et basse. Op. 6. Paris: Huberty, 1771. BnF, département de la Musique, sign. AC E4-66. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Jan Křtitel Vaňhal. Smyčcový kvartet B dur, op. 6, č. 6, I. Allegro. Le Butter Quartet, 2. října 2021.
(© France Musique)

Titulní strany se řídí všechny touž strukturou. Na prvním místě je uveden název ve francouzštině, nebo někdy ve více či méně správné italštině. Názvu může rovněž předcházet upřesnění, např. „Z repertoáru Concert spirituel“ nebo „Z repertoáru Olympijské lóže“, případně číslování, někdy dopsané inkoustem.

Dále jsou uvedena případná jména dedikantů, doplněná u šlechticů soupisem jejich titulů. Následuje jméno skladatele, někdy včetně jeho křestního jména, jež bývá obyčejně pofrancouzštěné nebo poitalštěné. Skladatelovy posty nejsou rovněž uváděny systematicky. Někdy nakladatel na tomto místě doplňuje upřesnění „Objeveno panem [jméno]“, aby tak zdůraznil, že jde o dílo, jež dosud v Paříži nebylo vydáno.

Dále najdeme cenu, vyjádřenou v tourských librách (lt), sou (s.) a denárech (d.) a na některých výtiscích opravenou inkoustem, a konečně úplně při dolním okraji stránky seznam adres, kde lze vydání zakoupit. Prodejní místa se neomezují vždy jen na Paříž. Často zde najdeme jména Castauda a bratří Le Gouxových z Lyonu, vzácnější jsou adresy v jiných městech.

Poznámka „S privilegiem krále“ neboli „A.P.D.R.“ se často neoprávněně objevuje při dolním okraji titulních stran těch vydání, jež ve skutečnosti žádným privilegiem chráněna nejsou.   

Jediné, co nemá pevné místo, je jméno rytce (mnohdy rytkyně): často jej najdeme pod názvem skladby hned před uvedenou cenou, ale někdy je také až na posledním místě a v takovém případě je vedle něj uvedeno i jméno tiskaře, které bývá uváděno mnohem méně často.   

Kohaut

Karl Kohaut. Simphonie périodique a piu stromenti. No 46. Paris : La Chevardière, 1763, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. H-273 (A-C). (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Concert

Antonio Rosetti. Deux simphonie à deux violons, deux alto et basse… op. 6. Paris: Sieber, 1790, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. H-174 (A-H). (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Stamic

Johann Stamitz. Concerto de violon à plusieurs instruments, op. 9. Paris: La Chevardière, 1776, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. K-6120. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Vanhal

Johann Baptist Vanhal. Simphonie périodique à plusieurs instruments, no 3. Paris: Jolivet, 1775, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. H-154 (A-H). (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Vari autori

Georg Christoph Wagenseil. Sinfonie a più stromenti composte da vari autori. N° 9. Paris: Venier, [ca 1760], titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. H-119. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

KARL KOHAUT
Sinfonia à 3 Es dur (KK III:9), 12’49 min

Karl Kohaut. Sinfonia à 3 Es dur (KK III:9): Allegro moderato, Largo, Allegro spiritoso. Musica Florea, 2023
(© Musica Florea; ℗ Český rozhlas) 

Heslo o rytectví hudebnin a ilustrující příklady pro osvícenskou Encyklopedii Diderota a D’Alemberta připravila Marguerite de Lusse, rozená Vendôme (před r. 1731 – po r. 1774), jedna z dcer madame Vendôme. Heslo a doplňující ilustrace představují náčiní používané pro rytectví hudby: různá razidla ve formě notových klíčů, nebo noty různé délky, náčiní pro rytí notových osnov či razidla pro značení ploten.

Denis Diderot, D’Alembert. Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers. Paris: Briasson, 1751–1780, Planches t. 5, rytina č. II a s. 3. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Naproti tomu komentáře věnované tisku rytin podepsané nejsou.

Tisk
Tisk
Tisk

Denis Diderot, D’Alembert. Encyclopédie, ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers. Paris: Briasson, 1751–1780, Planches t. 7, rytina č. I a II a komentář.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Jak se tiskne mědiryt

Rozšiřte si obzory

Carl Ditters von Dittersdorf patří mezi skladatele, jejichž tvorba měla u pařížských nakladatelů úspěch. Blíže se o jeho pařížských tiscích můžete dočíst zde.
Sarah Noemi Schulmeister věnovala svoji disertační práci vlámskému nakladateli Antoinu Hubertymu, který působil v Paříži a později ve Vídni a patřil k důležitým vydavatelům tvorby skladatelů vídeňského prostoru.  

Tři oblíbenci Pařížanů

Výstavu provozuje

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci s Francouzskou národní knihovnou.

Sdílejte nás!

© Moravská zemská knihovna
© Bibliothèque nationale de France

Poslední aktualizace 24-09-2025