<<   3.   >>

Tři oblíbenci Pařížanů

Joseph Haydn. Smyčcový kvartet, op. 1, č. 1 (Hob. III:1). Kodály Quartet. (℗ 1991 HNH International Ltd)

Tři rakouští skladatelé konce 18. století se u pařížského publika těšili zvláštní oblibě, soudě alespoň podle počtu jejich vydaných skladeb, jenž byl nejspíš dán i jejich tvůrčí plodností. Patří ke dvěma různým generacím a představují tři možné úrovně vztahu středoevropských skladatelů s francouzskou metropolí. 

Haydn

Edmé Quenedey. Jph Haydn, rytina Edmé Quenedey podle fyzionotrované kresby. Paris: l’auteur, 1805. Tisk akvatinty. BnF, département de la Musique, sign. Est. Haydn F. 039.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Joseph
Haydn




Nejstarší z nich, Joseph Haydn (1732–1809), v Paříži nikdy nebyl. Přesto právě pařížští nakladatelé byli prvními, kteří tiskli jeho díla, jež se do té doby šířila výlučně ručními opisy. V lednu 1764 ohlašuje Louis-Balthazar de La Chevardière vydání sbírky šesti smyčcových kvartetů (viz katalog) a v dubnu téhož roku je následován Jeanem-Baptistem Venierem vydávajícím jednu Haydnovu symfonii (Hob. I:1) – v obou případech jde přesně o ty dva hudební žánry, v nichž bude Haydnův přínos dějinám hudby nejvýznamnějším.

Haydn

Joseph Haydn. Six simphonies ou quatuors dialogués pour deux violons, alto viola et basse obligés. Paris: La Chevardière, 1764, titulní strana. BnF, département de la Musique, sign. H-11 (A-D).
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Když si roku 1784 hrabě d’Ogny (1756–1790), ředitel koncertů Olympijské lóže, soukromé koncertní organizace spjaté se zednářskou lóží, objednal u Haydna šest symfonií, byla tou dobou v Paříži vydána již dlouhá řada Haydnových symfonií. Haydn složil z těchto šesti nově objednaných symfonií tři v roce 1785 a další tři roku 1786 (Hob. I:82 až 87). Vydání u Imbaulta z roku 1788 bylo jediným, jež se mohlo pyšnit označením „vyryto podle původních partitur patřících Olympijské lóži“, ovšem Haydn prodal všech šest symfonií i jiným nakladatelům, takže vycházely od prosince 1787 rovněž u Artarii ve Vídni, v roce 1788 u Siebera v Paříži, dále v Berlíně a také u dvou konkurenčních londýnských nakladatelů!

To ovšem nezabránilo hraběti d’Ogny objednat u Haydna druhou řadu šesti symfonií, z nichž ale do d’Ognyho smrti spatřily světlo světa pouze první tři (Hob. I:90 až 92, 1788–1789). Ze všech devíti symfonií složených pro Olympijskou lóži vlastní Francouzská národní knihovna pět autografů, které se do jejích sbírek dostaly nejrůznějšími cestami. 

Mozart

Jean-Baptiste Delafosse. Leopold Mozart, père de Marianne Mozart, virtuose âgée de onze ans et de J. G. Wolfgang Mozart, compositeur et maître de musique âgé de sept ans. Tisk podle kresby Carmontella, 1764. BnF, département de la Musique, sign. RES VM EST-4 (1). (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Wolfgang
Amadeus
Mozart

V březnu a dubnu roku 1764 vycházejí rovněž sonáty pro cembalo a housle ad libitum opus 1 (KV 6–7) a 2 (KV 8–9) Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), jemuž bylo tehdy osm let. První svazek sonát byl věnován dceři Ludvíka XV. Madame Victoire (viz katalog) a druhý hraběnce de Tessé a jejich rytiny vyrobila Madame Vendôme. Mladý skladatel tehdy pobýval od 18. listopadu 1763 do poloviny dubna 1764 v Paříži v rámci koncertního turné organizovaného jeho otcem Leopoldem a mimo jiné vystoupil 1. ledna 1764 i před francouzským dvorem. V listu Le Courrier z 20. března vyzdvihuje novinář François Morénas, že tento „učiněný zázrak“ ve svých improvizacích „spojuje ty nejdrahocennější myšlenky s tím nejhlubším učením o harmonii“ a že „příroda jej jedním slovem stvořila hudebníkem stejně, jako tvoří slavíky“, stejná formulace se objevuje i v dedikačním listu sonát op. 1. Vícero skladatelů věnovalo tomuto mladému virtuosovi svá díla. Byl mezi nimi i Čech Wenceslas Schobert, u nějž se Mozart pro svá dvě první vydání inspiroval členěním sonát po dvou, a nikoli po šesti, a dále označením „které lze hrát s houslovým doprovodem“.


Při svém návratu z tohoto turné projížděli Mozartovi Paříží opět v květnu a červnu 1766. Již předtím, 31. března 1766 ohlašoval L’Avant-coureur, že všech šest sonát věnovaných královně Velké Británie (KV 10–15, opus 3) a vydaných v Londýně v lednu 1765 je ke koupi u Toussainta Bordeta spolu s několika výtisky opusů 1 a 2, stejně jako portrét Leopolda Mozarta i s oběma dětmi, rytecky vydaný Jean-Louisem Delafossem podle Carmontellovy kresby z roku 1764.

Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart. Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, KV 299. Opis na francouzském papíře [1778]. BnF, département de la Musique, sign. VM7-4808. (© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France) 

Navzdory této časné Mozartově proslulosti nevyšlo v Paříži v době, kdy ji navštívil potřetí, žádné jeho další dílo. Tento Mozartův poslední pobyt (od 23. března do 26. září 1778) byl poznamenán smrtí jeho matky, jež ho doprovázela při jeho marném hledání dobře placeného místa. Mozart tehdy v Paříži složil koncert pro flétnu a harfu, za který zjevně nedostal zaplaceno (viz katalog), dále symfonii KV 297, balet Les Petits riens a další dnes nedochovaná díla. Také zde dokončil dva cykly sonát (šest sonát pro housle a klavír a tři sonáty pro samotný klavír), jež započal již v Mannheimu a které byly v Paříži vydány rytým nototiskem po jeho odjezdu (1779 a ca 1781). Ovšem s výjimkou těchto několika ojedinělých publikací se pařížští nakladatelé začali o vydávání Mozarta zajímat souvisleji až v polovině 80. let a zejména pak v posledním desetiletí 18. století.







Wolfgang Amadeus Mozart. Les Petits riens. L’Éventail, dir. Marie-Geneviève Massé, Opéra Royal de Versailles, 2006.

Pleyel

Ignaz Pleyel. Litografie. BnF, département de la Musique, sign. Est. Pleyel I. 005.
(© gallica.bnf.fr / Bibliothèque nationale de France)

Ignaz
Pleyel


První pařížské vydání z děl Ignaze Pleyela (1757–1831) kolem roku 1784 spadá pravděpodobně do období, kdy se tento skladatel usadil ve Štrasburku jako pomocník kapelníka tamní katedrály, Čecha Franze Xavera Richtra (1709–1789), po jehož smrti nastoupil na jeho místo. Nijak zvlášť nepřekvapí, že se nejedná o původní dílo, nýbrž o aranžmá jednoho z Pleyelových smyčcových kvartetů pro housle a kytaru z pera Oliviera Auberta, neboť skladatelova bohatá tvorba se stávala předmětem častých adaptací, ať už jeho vlastních, nebo cizích – to jej spojuje s Haydnem i Mozartem, ačkoli množství existujících úprav Pleyelových skladeb dosáhlo vyššího počtu než u obou předchozích skladatelů.

Po kratším pobytu v Londýně (1791–1792) a dočasném návratu do Štrasburku se Pleyel teprve v roce 1795 již nadobro usadil v Paříži. Neomezoval se zde ale jen na hudební kompozici. Také se věnoval vydávání vlastních skladeb i děl svých kolegů.
Jakožto hudební nakladatel Pleyel zavedl novinku, a to vydávání instrumentální hudby v partiturách, jež byly nejspíše určeny ke studiu skladeb. Takto vydával zejména symfonie a kvartety svého učitele Haydna. Své „kompletní sbírky“ Haydnových a Mozartových klavírních skladeb nebo Haydnových smyčcových kvartetů však i nadále vydával v podobě nástrojových partů vhodných pro potřeby interpretů. Vydání těchto smyčcových kvartetů je doplněno o tematický katalog a obsahuje věnování prvnímu konzulovi Napoleonu Bonapartovi.

A konečně roku 1807 přidal Pleyel k této své dvojí – skladatelské a nakladatelské – aktivitě i profesi výrobce klavírů, díky níž je dnes jeho jméno známo široké veřejnosti.

Ignaz Pleyel. Koncertantní symfonie pro housle a violu (1791). Concilium Musicum Wien, dir. Paul Angerer. (© 2002 Cavalli Records)

Rozšiřte si obzory

Mozarteum v Salzburgu zpřístupnilo v digitální podobě včetně přepisů obsáhlou korespondenci mezi členy rodiny Mozartů a s jejich blízkými přáteli.

mozarteum.at
Znovuobjevování
zapomenutých a neznámých

Výstavu provozuje

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci s Francouzskou národní knihovnou.

Sdílejte nás!

© Moravská zemská knihovna
© Bibliothèque nationale de France

Poslední aktualizace 24-09-2025