<<   1.   >>

Hudebníci
na cestách

Během 18. století docházelo v prostoru střední Evropy k značným změnám státních hranic. Původně samostatné země Koruny české byly od roku 1526 součástí habsburského soustátí s hlavním městem Vídní (kromě období 1586 až 1611, kdy dvůr sídlil v Praze). Když roku 1740 císař Karel VI. Habsburský zemřel bez mužského dědice, nastoupila na trůn díky pragmatické sankci jeho nejstarší dcera Marie Terezie. Toto v dějinách bezprecedentní následnictví vedlo k politickému oslabení státu a ve svém důsledku ke ztrátě části území, zejména v prostoru Slezska a Lužice. Země Koruny české, tedy Čechy, Morava, Slezsko a obojí Lužice byly podrobeny územním změnám a staly se dějištěm mnoha bitev a výpadů. Tento stav jistě přiměl množství obyvatel opustit svoji rodnou zemi.

Mapa Evropy

Imperium Romano-Germanicum: in suos Circulos Electorat. et Status.
Augsburg: Matthäus Seutter, [ca 1711–1723]. Kolorovaná mědirytina, 48 × 56 cm na listu 58 × 67 cm, grafické měřítko [ca 1:2 600 000]. MZK, sign. Moll-0003.669 (© Moravská zemská knihovna). 

Mapa části Evropy s vyznačenými územními celky spadajícími do Svaté říše římské národa německého byla vydána v Augsburgu u nakladatele Matthäuse Seuttera někdy v letech 1711 až 1723, tedy předtím, než získal královské privilegium, které na mapě nefiguruje. V levém horním rohu obsahuje kromě názvu také mědirytinový portrét císaře Karla VI., v pravém horním rohu se nachází doprovodný latinský text a v levém dolním rohu vysvětlivky. Konečně měřítka k různým dobovým délkovým mírám jsou uvedena při pravém okraji.

Mapa je součástí Mollovy mapové sbírky uchovávané v Moravské zemské knihovně již od jejího založení. Svým rozsahem (12 000 kusů) představuje největší sbírkový atlas v České republice a jeden z mála ve střední Evropě. Obsahuje mapy a veduty od konce 16. století do 60. let 18. století a výjimečnost sbírky doplňují původní rukopisné katalogy jejího tvůrce, diplomata a osvícenského sběratele Bernarda Pavla Molla (1697–1780). V roce 2023 byla sbírka zapsána do Mezinárodního registru Paměť světa UNESCO.

Možnosti cestování se lišily podle společenského postavení jednotlivce. Hudebníky nacházíme jak mezi svobodnými občany měst (František Jan Vondráček), v církevních řádech (františkán Bohuslav Matěj Černohorský), v rámci městských a venkovských škol a kostelů (Jan Šebetovský), v armádě, tak ve službách šlechty (někdy v poddanské pozici jako Jan Václav Stich Punto). Posledně jmenovaní patří k hudebníkům, kteří zřejmě cestovali nejčastěji, ať již byli posláni do zahraničí vyučit se hře na nástroj či kompozici u nějakého mistra, nebo se přemisťovali spolu se dvorem svého pána. Připomeňme, že místní šlechta pobývala část roku ve Vídni, v blízkosti císařského dvora. Po zbytek času spravovala své statky někdy v poměrně vzdálených lokalitách. V závislosti na zájmu svého pána o hudbu jej pak hudebníci na cestách následovali, což ale nebyl vždy případ jejich rodin. Například děti schwarzenberských hudebníků se většinou narodily ve Vídni.

Profese hudebníka nemusela vždy znamenat jediné zaměstnání. Zejména ve šlechtických kapelách často nacházíme „příležitostné“ hudebníky na vysoké úrovni na různých pozicích sluhů či sekretářů. Taková situace byla možná zejména díky velké kvalitě hudebního vzdělání v obecných školách a na gymnáziích, kterou komentoval již Charles Burney během své návštěvy Čech roku 1770.

Citát Charlese Burneyho
  • „Často jsem slýchával, že jsou Češi nejhudebnější národ v Německu, ne-li v celé Evropě, a jeden slavný německý skladatel, který je v současné době v Londýně, mě ujistil, že kdyby měli stejné výhody, jako mají Italové, jistě by je předstihli. Není příčin bez následků; a příroda, i když při rozdílení talentu a nadání jednotlivcům bývá často stranická, není taková vůči celému národu. Podnebí mnoho přispívá ke vzniku a vytváření zvyků a mravů, a jsem přesvědčen, že národy, které sídlí v teplých krajích, nalézají v hudbě větší zalíbení než ty, které žijí v chladných krajinách, snad proto, že sluchové nervy jsou tam citlivější než zde; avšak marně bych pátral po příčině, proč by mělo podnebí působit více na Čechy než na jejich sousedy, Sasy a Moravany. Procestoval jsem celé království české od jihu až k severu; a poněvadž jsem pečlivě sledoval, jak se prostý člověk učí hudbě, shledal jsem posléze, že nejenom v každém větším městě, ale také ve všech vesničkách, kde jen je triviální škola, učí se chlapci i děvčata hudbě. […] Někteří cestovatelé tvrdili, že si česká šlechta vydržuje ve svých domech hudebníky. Pokud však mají služebnictvo, nemůže být jinak; neboť všechny děti sedláků a řemeslníků v každém městě i vesnici po celém českém království se učí hudbě v obecných školách. Praha je výjimkou, neboť jedině tam není hudba součástí školní výchovy, avšak hudebníci do města přicházejí z venkova.“
  • Charles BURNEY. Hudební cestopis 18. věku. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966, s. 276–277 a 279.

Hudebníci pocházející ze střední Evropy, kteří část své hudební kariéry prožili ve Francii nebo jejichž hudba se zde vydávala, pocházeli z různého prostředí. Nacházíme mezi nimi potomky kantorů (Šebetovský, Dusík, Stamic), děti zaměstnanců a poddaných šlechty (Fiala, Stich/Punto, bratři Kohoutové, Kammel, Ditters, Krumpholtz, Josef Reicha, Vodička, Wagenseil) rodiny venkovských řemeslníků, obchodníků či zemědělců (Koželuh, Pichl, Vaňhal) či svobodné měšťany různých povolání (Vondráček, Gassmann, Mysliveček, Richter, Schobert, Zach). Množství hudebníků, kteří uspěli v zahraničí, pocházelo z hudebnických rodů, najdeme mezi nimi také studenty jezuitských či piaristických gymnázií. Pro detailnější syntetický pohled na trajektorie a okolnosti cest hudebníků však zatím naneštěstí chybí dostatek pramenů k jejich životopisům.

Rozšiřte si obzory

Prohlédněte si vývoj hranic v průběhu staletí s pomocí historických map. 

oldmapsonline.org

Informace o životních osudech hudebníků pocházejících ze zemí Koruny české nacházíme často nejdříve a někdy dokonce výlučně v biografickém slovníku Bohumíra Jana Dlabače, vydaném v Praze roku 1815. Zejména pro období druhé poloviny 18. století je tento slovník poměrně důvěryhodným pramenem.

Svazek 1, A-H

Svazek 2, I-R

Svazek 3, S-Z

Charles Burney

Procestoval Evropu v 70. letech 18. století a velmi poutavě sepsal svůj hudební cestopis. Dočteme se zde o hudebních zvycích a slavných osobnostech v mnoha hudebních centrech zábavnou a poučnou formou: BURNEY, Charles. Hudební cestopis 18. věku. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1966.



Najděte knihu

Carl Ditters von Dittersdorf (1739−1799)

Je autorem pamětí, které vydal jeho syn. Jsou barvitým popisem života hudebníka v dvorských službách, který byl úspěšným houslistou a skladatelem komických oper a jehož instrumentální díla se tiskem vydávala i v Paříži: DITTERS von DITTERSDORF, Karl. Vzpomínky hudebníka XVIII. století. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959.

Najděte knihu
Vydavatelé hudebnin
v Paříži 18. století

Výstavu provozuje

Moravská zemská knihovna v Brně ve spolupráci s Francouzskou národní knihovnou.

Sdílejte nás!

© Moravská zemská knihovna
© Bibliothèque nationale de France

Poslední aktualizace 24-09-2025